Prázdniny zvolna končí a já se až v srpnu dostal k úpravě hlavy komína na naší peci. Pořád se mi zdálo, že jí tam nahoře něco chybí a po shlédnutí obrázků pecí Japonského mistra Kusakabeho, byl u mě k realizaci a drobným úpravám konstrukce – nové „hlavě komína „ už jen krůček.
Do komínového tělesa nízko nad zemí přibyl regulační otvor na přisvání vzduchu – vyhořívání kouře v komíně, nové ukončení a i jejho funkce v provozu je vidět na obrázcích. Citlivou regulací sekundárního vzduchu je možné zvýšit výkon a snížit kouření na minimum. V závěru výpalu si komín „ uvnitř ševelí“ v otvorech hlavy žhne – vše vyhořívá uvnitř.
Pro přiblížení funkce topeniště – bourryho boxu – jsem přidal tři obrázky bez ohně – víko, v poloze na přiložení připravené poleno / na míru / a totéž v topeišti – vše odhořívá a letí v ohni dolů…
Na zbývajících obrázcích jsou naše T-čka pro zkoušky hlín a glazur na příští výpal, a i jeden roztečený nepodarek…Naložená pec před zazděním a po výpalu + pár kousků bonsai misek, různých nádob a detaily některých povrchů – dary ohně z této pece…
Fotoalbum – Prázdninová pec
Prázdninové nádherné počasí a den otevřených dveří u přítele ing. Petra Herynka, človíčka se zelenými palci, kterému roste pod rukama na co šáhne, to byl můj tak trochu odpočinkový program na tuto sobotu… Moře okrasných tykví a šelest bambusového houští,usměvavé tváře přátel, vůně a duch letitého zámeckého zahradnictví se spoustou zajímavých rostlin všude kolem, to je rámec této tradiční pohodové akce .
To je větička, kterou v souvislosti s naší prací napsal keramik Tomáš Macek… 
„Blázni dělají svět použitelným…“ , mi kdosi napsal do komentářů k předchozímu povídání…Snad je tomu tak, nevím. Jsem spokojený když můžu dělat co mě baví, když se mi práce alespoň trošku daří, mám práci….
Vyjíždíme s Anitkou opět , jak už je u nás moravských venkovanů tradicí, časně . Cestou máme několik zastávek. Do Libochovic přijíždíme pár minut před vydatnou dešťovou přeháňkou. Ale naši přátelé jsou zkušení pořadatelé, déšť je vůbec nerozhodí, vše už je dávno hotovo. A tak padající kapky jen trošku komplikují zahájení výstavy. Vystoupení tanečníka s vějířem je v těchto drsných podmínkách, na starých a dnes kluzkých kamenných deskách nádvoří zámku téměř hrdinským činem, a je náležitě oceněno diváky velikým potleskem. Ten sklízejí i dorty odměnění zakládající členové klubu , i přítel Milan Marsch který čte z dvacet let starých, zápisů prvního dílu tlusté knihy – kroniky klubu. Dnes budou popsány první stránky třetího dílu.
