Prázdninové nádherné počasí a den otevřených dveří u přítele ing. Petra Herynka, človíčka se zelenými palci, kterému roste pod rukama na co šáhne, to byl můj tak trochu odpočinkový program na tuto sobotu… Moře okrasných tykví a šelest bambusového houští,usměvavé tváře přátel, vůně a duch letitého zámeckého zahradnictví se spoustou zajímavých rostlin všude kolem, to je rámec této tradiční pohodové akce .

Nepodařilo se mi zachytit všechny návštěvníky a tak pro ty co tam byli, a i ty ostatní jen něco málo náladových obrázků.

Pokračování tohoto článku »»»

To je větička, kterou v souvislosti s naší prací napsal keramik Tomáš Macek… www.artkeramika.cz
Já se musím přiznat k tomu, že zdaleka ne vše vzniká u nás vlastním vývojem, a že pomocníkem, jednou z mých inspirací (a i zdrojem celé řady materiálů) je keramické studio Mirky Randové a Petra Nováka. Jsou to jednak aktivní lidé s toulavýma botama, a i když o hodně mladší, tak v práci s hlínou a glazurami zkušení tvůrci.

Pokračování tohoto článku »»»

„Blázni dělají svět použitelným…“ , mi kdosi napsal do komentářů k předchozímu povídání…Snad je tomu tak, nevím. Jsem spokojený když můžu dělat co mě baví, když se mi práce alespoň trošku daří, mám práci….

Tedy je fakt, že do té práce s hlínou, než se dostane na kruh, se až tak moc nikdo nežene. A to jsme si teď s Anitkou vymysleli, že budeme zkoušet jak barví různé hlíny z pro nás zajímavých nalezišť. První dva vzorky z pod Krušných hor už jsou rozplavené a suší se. Půjdou do následující pece…

Pokračování tohoto článku »»»

Vyjíždíme s Anitkou opět , jak už je u nás moravských venkovanů tradicí, časně . Cestou máme několik zastávek. Do Libochovic přijíždíme pár minut před vydatnou dešťovou přeháňkou. Ale naši přátelé jsou zkušení pořadatelé, déšť je vůbec nerozhodí, vše už je dávno hotovo. A tak padající kapky jen trošku komplikují zahájení výstavy. Vystoupení tanečníka s vějířem je v těchto drsných podmínkách, na starých a dnes kluzkých kamenných deskách nádvoří zámku téměř hrdinským činem, a je náležitě oceněno diváky velikým potleskem. Ten sklízejí i dorty odměnění zakládající členové klubu , i přítel Milan Marsch který čte z dvacet let starých, zápisů prvního dílu tlusté knihy – kroniky klubu. Dnes budou popsány první stránky třetího dílu.

Pásku přestřihuje tradičně paní Věna Hrdličková a s prezidentem klubu Karlem Chramostou otevírají výstavu. Déšť-nedéšť během chvilky je kolem rostlin plno diváků. Pro všechny vyhrává místní kapela a tak fotíme, dlouho povídáme a pojídáme pochoutky z rautu pod kterým se i tentokrát prohýbaly stoly. Výstava je klubovou přehlídkou, a tak jsou tu k vidění jak staré rostliny – exponáty skvělé úrovně, tak i práce – rostliny přátel kteří jsou ještě stále někde uprostřed cesty. Vnučka se nemůže odtrhnout od tomboly, ale musíme , čeká nás několik hodin drncání se v mlze s kamiony na dálnici. Dvě hodiny po půlnoci jsme doma, a o všem co jsme viděli vypovídají obrázky naší – vaší galerie

Fotoalbum – 20. Klubová výstava Bonsají Libochovice 2009

Dlouhá léta jsem obdivoval keramiku, až mě jednou napadlo zkusit si sám něco z hlíny vyrobit. A proto, že také léta pěstuji všechno možné, byly první výrobky misky, cíleně vyrobené pro mé rostlinky…A tak jsem také hned z počátku volil pro svou práci kameninové hlíny zaručující dobré slinutí a vysokou mrazuvzdornost. Byl jsem mile překvapen jak příjemná je hlína běžící mezi prsty a trochu zklamaný z jen malého výběru barev a i průměrných výsledků glazur a výpalů v malé elektrické peci.

Od té doby uběhla řada let. Projel jsem kus světa, viděl i dovezl jsem si řadu vzorků a surovin, a do díla moderních alchymistů míchajících si své vlastní hlíny i glazury se mi postupně daří trošku více proniknout. Ve světě lesků a pestrých barev jsem si postupně hledal ty své, nenápadné, matné, někdy i drsné povrchy, barevně ladící ale bohužel také dost obtížné…Tak nějak jsem se setkal i s nevelkou a trošku zvláštní skupinou keramiků kteří své zboží pálí tak jako kdysi naši předkové v živém ohni – dřívím…

V loňském roce , když se mi konečně podařilo posbírat dostatek informací, okouknout několik pecí a v neposlední řadě dokončit předchozí stavby + najít vhodné místo, i potřebné prostředky, čas se naplnil. Jak už je u mě zvykem , po delších přípravách, kdy jsem postupně posvážel z větší části již použitý materiál a získal i potřebnou část nových cihel na klenbu, jsem se pustil do stavby. Volnou předlohou mi byly informace a pece přátel Petra Nováka a Mirky Randové , Jiřího Duchka, Aleše Dančáka , Petra Jurníčka + desítky stránek s touto tématikou o pecích z celého světa studované prostřednictvím internetu.

Rozměry a konstrukce byla zvolena tak, aby bylo možno využít standartní rozměry prokladových desek, dále experimentovat a použít několik různých směrů ohně – různých způsobů vedení výpalů, a to jak topení v kanálech a zvratného plamene, tak i popelových náletů a plamene – polen hořících dolů – systému nazývaného Bourrry box. První výpaly máme za sebou a tak si dnes dovolím, po prvních krůčcích do života, představit vám tímto své nové dítko…

Pokračování tohoto článku »»»