České černé Raku - duben 2016 - Zastávka u Brna
O práci našeho volného sdružení keramiků a přátel keramiky toho bylo na stránkách portálu Artkeramika.cz i našich osobních stránkách již hodně napsáno…na naši akci jsme pozvali veřejnost i již ukázali množství obrázků.
Byly a budou to i nadále výpaly inspirované dovednostmi našich dávných předchůdců, keramiků pracujících ve městě Kyoto a jeho okolí v dalekém Japonsku. Máme k dispozici letitý popis a obrázek / zr. 1736 / kdysi používané pece, i moderní rozbory používaných glazur – jejich složení a i vzorky použitých mletých, vulkanických minerálů. Historii popsal velmi pěkně a zcela vyčerpávajícím způsobem Petr Toms v jednom z předchozích článků na www.Artkeramka.cz
Od Vladimíra Groha a jeho paní Yasuio Nishida jsme získali nejen aktuální a podrobné informace o složení nyní používané glazury – z prášku rozemletého Kamogava ishi, ale i složení příměsí, k tomu i informace o teplotách a práci současných Japonských keramiků – umělců pracujících s tímto druhem výpalů.
Toto klasické Japonské Raku je výrobou elegantních, přírodním materiálem zbarvených, černých misek velmi žádaných pro čajové obřady, nádobí mistrů čajovníků pro práci se zeleným práškovým čajem určeným k našlehání metličkou známé „matcha“.
Vzhledem k úvodu, by se dalo napsat, že je to pro keramiky specialisty na dálný východ dobře popsaná – známá výroba. Ale má to, jako je to obvykle u věcí zdánlivě velmi jednoduchých, i s výrobou spojená úskalí a svou tradici. Jednak sama miska, svými drobnými detaily možného tvaru, je obsáhlým tématem jak ke studiu, tak výrobě. A k tomu přistupuje i u nás nevídaný a zcela neobvyklý způsob výpalu. Zvláštní tím, že je v peci umístěna a zpravidla v jednom cyklu pálena v peci jen jedna miska. K tomu ve velmi jednoduché, tradiční peci, ve které jako palivo sloužilo k dosažení požadované teploty jen dřevěné uhlí a ruční dmychadlo. Vystoupat s těmito prostředky na teploty které dle informací v pecích našich předchůdců byly cca 1250° a k tomu, připravit rychle se tavící glazuru – polevu, spolehlivě držící, tak aby miska v této teplotě mohla strávit jen cca 10 minut se v počátcích našeho úsilí osvojit si tuto technologii, zdálo být těžko dosažitelným, jen tak trošku „zbožným přáním“. Věděli jsme že je třeba pracovat velmi rychle, ale při tom i velmi šetrně, aby misky měly nejen žádoucí barvu, ale i po tomto rychlo-výpalu nepraskaly. Po treningu, na této naší v pořadí již druhé veřejné akci, s těmito výpaly v plném tempu jsme dokázali ohřev – pobyt misek v peci zkrátit i na jen pěti – šesti minutové časy.
Jak jsem napsal v úvodu, podrobný popis jednotlivých detailů, konstrukce pecí, dalších našich pracovišť i dojmy z efektní podívané s živým ohněm a závoji jisker můžete už druhý rok sledovat na našich stránkách. Pece, skvělou práci tvůrce našich pecí, jak tu „plátovou“ ,věrnou kopii pece historické, tak novou modernější segmentovou pec, zhotovenou letos za stejným účelem jste již také na stránkách našeho portálu viděli. Novým – majitelem velmi pěkně opraveným – rekonstruovaným zařízením představeným u nás letos po mnoha létech opět a i na veřejnosti, / a v celodenním provozu / byl historický kovářský měch, dvojčinné dmychadlo, kterým byl vháněn vzduch do jedné z pecí, – / Pro objektivitu, a musím ocenit, že to vše za obětavé pomoci celé řady našich skvělých přátel a spolupracovníků. Nedílnou součástí našeho zázemí na těchto akcích se stalo i pracoviště vážení, míchání a glazování kterému vládl kolega keramik, k tomu vystudovaný geolog viz opět www.Artkeramika.cz a jeho podrobná, již publikovaná zpráva z laboratoře.
A tak na závěr něco obrázků od nás, z doprovodné výstavy, a i s průběžnými výsledky, a na závěr malé shrnutí.
Po řadě zkoušek jsme úspěšně, v potřebném rychlém tempu výměn misek v pecích i žádoucí vysoké teplotě plně využili prastarou japonskou technologii Raku. To je jeden z našich výstupů – ověření a nástin možností této technologie. Dalším, jsou testované směsi domácích keramických hlín – přírodních nemletých jílů a písků, /v různé kombinaci/ použité k výrobě jak zkušebních „Té-ček “, tak i misek. Nepraskaly, vydržely.
Novým a originálním, pokud je nám známo jen námi poprvé a i tentokrát takto úspěšně u nás použitým, je složení glazur. Využití domácích a námi vesměs v opuštěných lomech posbíraných, rozdrcených a namletých minerálů – prášků, ze kterých byly rozhodujícím dílem složeny naše glazury. Není to dovozový, historický či průmyslově zpracovaný materiál z lomů od řeky Kama, z nabídky obchodníků keramickými surovinami v Japonsku. Byly a jsou to i nadále výhradně domácí čediče – bazaltoidy, z řady lokalit, jak upřesňuje zpráva šéfa naší laboratoře. V tom bylo a je u nás, naše úsilí zcela novým.
Podpůrným a průkazným prostředkem je předem připravená a po celou dobu výpalů členkami týmu precizně vedená ucelená řada dokladů – evidence všech, a to více než stovky vzorků, vypálených glazur na téčcích i miskách, s časy, teplotami přesně vedená dokumentace naší práce. Pro členy týmu tak trvalý a dle mého názoru velmi cenný studijní materiál, umožňující další pokračování a rozvíjení této technologie.
Tedy tak jak jsme si předsevzali, jsme i učinili – využili zprostředkované informace jako inspiraci a k tomu do procesu výpalů tradičního Černého Japonského Raku vnesli nové myšlenky – na celé sérii výpalů dosáhli lesklých i matných, hladkých i strukturovaných černých povrchů. Úspěšně využili naše domácí – originální materiály – minerály původem z naší České a Moravské země.
Květen 2016 Jiří Svačina
a poděkování všem + galerie fotografií, která je průřezem z fotografií účastníků, kterými byli a na kterých jsou kolegové, dámy a pánové: Magdaléna Brožová, Ester Polcarová, Maruška Marušková, Majka Krajná, Adrijana Kalavská, Jarmila Pánková, Petr Toms, Tomáš Macek, Viktor Goliáš, Martin Semerád, Matěj Lanč, Jan Pávek, Michal Plíhal …..a další naši přátelé …hosté …….
