Rudice
Ne všichni keramici si komplikují život sběrem surovin a mícháním vlastní hlíny či glazury. Zpracované hotové hlíny, glazury i barvítka jsou dnes všem již celkem snadno dostupné.
Ale pokud človíček od hlíny nejde jen vyšlapanými cestičkami a narazí při svých putováních na něco zajímavého, většinou neodolá a nějaký ten vzoreček si domů odnese. A tak se alespoň u nás hromadí igelitky a pytlíčky různých jílů, prachu z lomů, kamínků z pískoven i všelijakých popelů . Většinou v surovém stavu nejsou nijak barevně pestré, obsahují mnoho všelikých příměsí, je s nimi trochu práce.
Ale kupodivu, občas se v přírodě najdou i materiály barevné, až neuvěřitelně čisté a i po výpalu zajímavé.
Rudice je malá a asi ne příliš známá vesnice v Moravském krasu. V minulosti se tu průmyslově v nevelkém ložisku těžily jíly a slévárenské písky. Naštěstí tento lom nebyl zavezen odpadky jako bohužel mnohé další , není pro nikoho nebezpečný, a tak zůstává i v této době dostupný. Snad i proto, že je trochu neobvyklý.
Pestrobarevné stěny mi tu připomínaly kousek kaňonu Národního parku Yelowston v USA. Příroda si tu také kdysi dávno „hrála ve velkém“ a uložila si tu do zásoby v různě silných vrstvách jak barevné jíly, tak i jemné písky. A že při tom skutečně nešetřila barvami vidíte na obrázcích. Zvláště po dešti stěny svítí od bílé přes žlutou , světlou i tmavou fialovou, místy až temně rudé.
Docela by mě zajímalo kde a jak se tyto materiály „narodily“, odkud sem kdysi dávno byly naplaveny.
Na posledních obrázcích jsou tyto moje „poklady“ už rozplavené, na jemném sítu přecezené , a první tři tmavší vzorečky vypálené v ohni při cca 1300°C , + ty další z el. pece a 1260°C.
fotoalbum – Rudice
