Larix decidua, modřín opadavý, evropský /syn, L.europea/

Je domovem v Alpách, Karpatech a snad též v našem Hrubém Jseníku. Na ostatních místech byl vysázen. Původní L.d. ekotypu sudetica však byl byl již dávno, výsadbami rostlin ze školek, kdy semeno pocházelo z Alp již před léty zcela ztracen. „To je ovšem v mnohém ohledu nevýhodné, protože vysokohorský typ trpí v nížině značně nemocemi houbovými i živočišnými“ / Pilát 1964/ . Pro zajímavost, v Anglii kde modřín není domovem, bylo s jeho lesní výsadbou započato již před rokem 1629.
Domnívám se, že modřín je jednou z naších nejkrásnějších a také i hospodářsky nejcennějších dřevin. V jarním období mají rašící jehlice hezkou svěží zelenou barvu, přes léto ztmavnou a před příchodem zimy se obarví žlutě až oranžově. L.d. u nás dorůstá 35 až 50 metů výšky, při síle kmene 80–150 cm. Ve vysokohorských podmínkách se však můžeme setkat i s velmi starými pokroucenými rostlinami jejich výška je pouze do jednoho-dvou metrů.
Ve školkách jsou pěstovány formy „Compacta, Fastigiáta“ . Kultivar " Repens" je plazivou formou, ale bývá u nás velice často roubován i několik metrů vysoký kmínek a tvoří tak nádherné převislé závěsy jemných větviček. Dalším velice zajímavým kultivarem je L.d. Krejčí. Tento český výpěstek z dílny sběratele čarověníků a šikovného pěstitele, přítele Krejčího patří do „pokladnice těch nejlepších současných světových kultivarů“. Je to pomalu a nepravidelně rostoucí „křoví“, asi tak do 1m. Pupeny jsou nahloučeny do hřebínků a boulí na nepravidelně nasazovaných větvičkách. Pokud by jste získali rouby, je možné použít i jen malé klínky s několika pupeny a rostou spokojeně i když se naroubují vzhůru nohama. 
Další skupinu u nás pěstovaných rostlin tvoří čarověníky z posledních let. Jsou to vesměs rostliny s hrubšími či jemnějšími větvičkami a kulovitým růstem. Úspěšným sběratelem a specialistou na modříny je přítel Balatka , a po něm se také jmenuje jeden z kultivarů L.d. „Balatka“. Já jsem před časem uvedl do světa kulovitý L.d. Čížkov, roubovaný vyselektovaný semenáček z plodného čarověníku. Zajímavý je i kultivaar „Pešek ", nazvaný po dnes již legendárním Danielu Peškovi z Kutné Hory. Dále jsou to například kultivary Vacíkov, Království“ ale zcela jistě i další z přibližně padesáti jmen která jsou na seznamech českých sběratelů.

Larix kaempferii, modřín Kaempferův, japonský, syn. L. leptolepis

Tento druh modřínu je domovem v Japonsaku, na ostrově Honšů. Přirozené porosty jsou prý již jen velmi vzácné a byly tvořeny Picea jezoensis, Tsuga diversifolia, Pinus densiflora a Abies veitchii. Do Anglie jej dovezl J.G.Veitch roku 1861. Dorůstá do 30metrů a má charakteristickou červenohnědou borku. Byl vysazován i v našich lesích . Vzhledem k tomu že modříny se snadno kříží můžeme se v náletech poblíž původních výsadeb setkat se zajímavými semenáčky. Typické rostliny mají mladé jehlice silně namodralé a mladé větvičky s červenou kůrou. Počáteční růst je silnější, po cca 20 letech se vyrovnává s naším domácím modřínem.
V parcích je vysazován často základní druh a forma „Pendula“ která roste silně, vzpřímeně, starší větve postupně sklápí. Převislý růst a hodně modré jehlice má L.k.„Blue Rabit Weeping“ . L.k.„Diana“ je kultivar který dostal do vínku pokroucené, kudrnaté větvičky. Nepatří však k nejmenším. Následuje skupina kulovitých a podle mého názoru velmi blízkých kultivarů, které jsou však v růstu i v zimním období velmi efektní pokud jsou umístěny na vhodném místě a roubovány na kmínek. Jsou to opět jen namátkou z asi třiceti jmen L.k." Grey Pearl, Blue Bal, Blue Dwarf,. Blue Kugel, Blue Star, Wolterdingen, Whelen,„. Všechny tyto rostliny jsou však již v česku množeny. Mezi malé je možno zařadit L.k.“Bambino" a zajímavý se zdá být i L.k.„Prostráta“ s plazivým růstem.

Larig gmelinii , /syn Larix dahurica/

Je původem ze Sibiře , Dálného východu, Mandžuska. Růst obdobný s předchozími. V severních oblastech areálu rozšíření však roste až na hranicích lesa a tundry. Zde už všat vytváří pouze keře. 
Larix laricina, modřín americký, syn / Larix americana /
Areál rozšíření tohoto druhu je obrovský. Roste od polárního kruhu přes Aljašku až po Oregon a Pensylvanii. Tvoří rozsáhlé porosty s Thuja Occidentali, Picea maritima, Abies balsamea, Picea glauca, Betula papyrifera aj. Jsou to menší stromy, u nás snad vhodné do parků. 
U nás je známý L.l.„Glauca“ s modrými jehlicemi a několik novějších zřejmě čarověníkových kultivarů, ze známějších jsou to L.l.„Deborah Waxman, Hartwig Pine a newport Beauty“

Larix laricina, modřín americký, syn / Larix americana /

Areál rozšíření tohoto druhu je obrovský. Roste od polárního kruhu přes Aljašku až po Oregon a Pensylvanii. Tvoří rozsáhlé porosty s Thuja Occidentali, Picea maritima, Abies balsamea, Picea glauca, Betula papyrifera aj. Jsou to menší stromy, u nás snad vhodné do parků. 
U nás je známý L.l.„Glauca“ s modrými jehlicemi a několik novějších zřejmě čarověníkových kultivarů, ze známějších jsou to L.l.„Deborah Waxman, Hartwig Pine a newport Beauty“

Larix x marschlinsii

Zajímavým druhem je Larix x marschlinsii. Je to mezidruhový kříženec L. kaemfleri a L.russica. Má modrozelené jehlice a tvoří množství šišek.

Při zkoumání české literatury jsem mimo jiné také narazil na informaci že modříny lze jen obtížně množit . Domnívám se že to není pravda. Výsevy na světlých vzdušných místech dobře klíčí a i roubovanci v chladnějším prostředí rostou dobře. Potíže mohou mít příčinu v nedodržování potřeb těchto rostlin , tj. chlanější , ale především vzdušné místo a nepřemokřená půda. 

Použitá literatura:

• Zahradnický slovník naučný, Praha, 1997
• Albert Pilát, Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků, ČSAV, Praha 1964
• Van Gelderen/Van Honey Smith, Koniferen Atlas, ULMER,1996
• Jehličnany v zahradě a alpinu, Sborník Zo.ČSZ Alpínky Plzeň,1980