Druhy a kultivary smrků
Shodně s předchozími díly našeho seriálu o dřevinách je v tomto článku uveden stručný souhrn informací o některých druzích smrků které jsou domovem nebo vysazovány v našich lesích. Dále jsou zde uvedeny některé druhy které jsou pěstovány v českých parcích , nebo rostou ve sbírkových zahradách, a některé kultivary které jsou množeny ve školkách . Na úvod je také třeba uvést , že zejména novými českými sběry čarověníků se z novinek stává obsáhlý a nepřehledný seznam jmen ve kterém se budeme čím dál obtížněji orientovat.Smrky jsou vždy zelené, obvykle rovně rostoucí, štíhlé stromy s jehlancovitou korunou. Dospělé jsou v přírodě obvykle vysoké 30 až 50 metrů. Kmeny jsou u paty až 3 metry silné, i ve stáří s ne příliš silnou , v šupinách se odlupující borkou. Kořeny jsou rozprostřeny většinou pouze v mělké povrchové vrstvě půdy a tak občas i staré stromy vyvrátí vítr. Šišky jsou vesměs převislé, zřídka vodorovně odstávající z větví, vyjímečně mírně vzpřímené. Všechny druhy smrků rostou v mírném a studeném pásu severní polokoule. Ve studené části mírného pásu rostou v rovinách, v krajích jižnějších – teplých, hlavně na horách. Celý rod má cca 40 druhů, které jsou domovem převážně na „dálném východě“, v oblasti střední až západní Číny a Japonska, – z tohoto území pochází asi 15 druhů, další jsou domovem v Severní Americe. Ve střední Evropě se nalézá jediný původní druh – Smrk ztepilý, P. abies /dříve uváděný jako P.excelsa /. Smrky byly u nás v minulosti vysazovány v obrovském rozsahu a často zcela bezohledně ve vztahu k původním porostům . Výsledkem tohoto hospodaření, které ale bylo zahájeno již asi před cca 100 lety, jsou monokultury , přemnožení škůdci, rozsáhlá poškození mělce kořenících porostů větrem a další škody způsobované přírodě „průmyslovou těžbou. dřeva po česku“.
Picea abies – smrk ztepilý
Je domovem ve střední a severní Evropě kde roste především s Borovicí lesní – Pinus silvestris. Na řadě míst i v nižších polohách tvoří souvislé porosty. V Karpatech vystupuje až do výše 1500m, v Alpách 1300 až 2000m. Roste dobře v živných a vlhkých půdách . Na horách je na exponovaných místech hodně stromů rozvětvených a s ulomenými vrcholy. Na okrajích horských lesů a na horských loukách nalézáme často mnohokmenné, zakrslé až plazivé, hustě zavětvené, kompaktní jedince, kteří však většinou nejsou v tomto růstu stálí a vznikají působením tvrdých zimních podmínek a i okusem zvěří .
Stručný popis významnějších zástupců, jednotlivých forem a kultivarů:
1. Stromy štíhlé sloupového růstu : P.a. columnaris – tvoří úzkou štíhlou korunu složenou z krátkých vodorovných až převislých velmi hustě rozvětvených větví, P.a. „Argenteospica“s mladými výhonky při rašení žlutobílými.
2. Stromy s převislými větvemi nebo spoře rozvětvené : P.a.inversa – má větve hustě rozvětvené, převislé, přitisklé ke kmenu, P.a. „Frohburg“ podobná předchozí s jemnějším jehličím, P.a. „Formánek“- větve převislé, u kmene holé , bez jehlic na horní straně větví, P.a.viminalis – hadí smrk – málo rozvětvený, dlouhé pokroucené dolů visící větve.
3.Stromy zakrslé : P.a.conica – u nás asi nejznámější do kužele rostoucí smrk s jemnými paprsčitě odstávajícími větvičkami. Na suchých a zastíněných stanovištích často poškozován pavoučkem.P.a. nidiformis – zakrslá forma bez středního výhonu, větvičky tvoří „ hnízdo“- ve středu keře prohlubeninu , P.a. „Remonti“ tvar keře vejčitý, větvičky s jehlicemi světle žlutými, P.a. „Ohlendorffii“- tvoří hustý široký kužel, větvičky vějířovité, jehlice přitisklé,uspořádané do hřebínků, P.a. pumila – zakrslá forma, ploše kulovitá s tlustými tuhými větvičkami, P.a.procumbens – ploše vystoupavá, pomalu rostoucí forma s jemnými větvičkami složenými do vějířů, P.a. „Acrocona“, drobná varieta „WB“, i vzrůstnější severská forma s monstrózními šiškami na koncích větví.
Tolik pro orientaci k P abies. Kultivarů různých smrků jsou v kultuře stovky. Nechci vás výčtem jmen a v mnoha případech jen velmi obtížně rozlišitelných čarověníkových sběrů zatěžovat. Pokud však někdo z čtenářů bude mít zájem o nějaký kultivar, nebo konkrétní rostliny, napište mi prosím, pokud budu vědět rád poskytnu informace.
Picea breweriana – smrk Brewerův.
Nejvzácnější a ve stáří opravdu majestátní a krásný americký smrk, rostoucí v pohoří Siskiyou, státě Oregon. Stromy rostou ve výšce cca 2000 – 2300 m v kamenité půdě. Dorůstají 40m výšky při síle kmene až 1m. Staré rostliny připomínají větvemi smuteční vrbu. Má ale význam pouze pro sběratele, je vhodný pro parky a velké zahrady.
Picea sitchensis – smrk sitka.
Široce jehlancovitý strom, až 50m vysoký, o síle kmene až 3 m, dožívající se až 500–800 let.
Roste od Aljašky po Kalifornii. Odolný druh, u nás vysazovaný, snáší dobře vlhko a mokrá stanoviště.
Ve sbírkách je několik zajímavých kultivarů zřejmě čarověníkového původu. P.s. „Strypemonde“ kompaktní kulovitá rostlina z Holandska, P.s. „Papoose“ z Anglie je modrá koule asi jeden metr v průměru, P.s. „Tenas“ je kompaktní hnízdovitý kultivar.
Picea glauca – smrk bílý.
Velmi otužilý a krásný jehlancovitý strom. Větve vodorovné až vystoupavé a většinou s převislými větvičkami. Dožívá se 250 – 300let, u nás málo kdy překročí výšku 15 –20m. Je to nejdůležitější hospodářsky využívaný strom Kanady. Mladé výhony jsou šedobílé až šedožluté, starší jehličí modro zelené. Roste na půdách vlhkých ale ne zamokřených. Na příliš mokrých ale i suchých místech zakrňuje. Rozšířen je opět od Aljašky a roste na celém území Kanady i na severu USA.
Varieta Albertina je strom až 50m vysoký, úzce jehlancovitý . Je původem v Kanadské provincii Alberta, roste rychleji než typ a proto je hospodářsky cennější .
P.g.A. „conica“ je zvolna rostoucí kuželovitá forma předcházející odrůdy nalezená r. 1904 u Lake Laggan. Je to nejkrásnější „klasická“ zakrslá jehličina hodící se výtečně do skalek a zahrad. Nejstarší rostliny u nás jsou cca 4 m vysoké při síle kmene asi 30 cm.. Novější kuželové kultivary P.g. „Alberta Blue, Arneson´s Blue Variegated, Sanders Blue „ a snad ještě další jsou jedny z nejhezčích malých dřevin. Je vypěstována a vzácně nabízena další nová skupina ještě menších kuželových smrčků – P.g. Laurin, Jean´s Dilly, Pixie a Cupido“. K elitě malých dřevin také patří i P.g. „Echiniformis, Elf, Alberta Globe, Tiny“, a kompaktní několik let stará novinka P.g. „Blue Planet“ . Opět, u specialistů na čarověníky najdeme ještě několik desítek jmen z nových sběrů.
Picea pungens – smrk pichlavý.
Smrk s charakteristickými šedomodrými tuhými, pichlavými jehlicemi. Dorůstá v domovině , ve Skalnatých horách USA asi 30m výšky a dožívá se prý až 600 let věku. Je to nejoblíbenější tak zvaný „stříbrný“ zahradní smrk. Roste dobře v půdách mokrých i suchých a nejdrsnějších polohách . Byl úspěšně vysázen například na holinách v Krušných horách .
Mezi známější a rozšířené kultivary patří P.p.columnaris,“Oldenburg, Kosteri, Hopsii, Vuykii“, novinkami jsou štíhlé vzřímené P.p.„Blue Totem , Iseli Fastigiate“ a plazivá „Mese Verde“ od f. Iseli ale i žlutě rašící P.p. „Mangold“, maličká P.p.“Jean Iseli“, zajímavá větší
„ Iseli Foxtail“ . Hustý a ne příliš rychlý růst má na našich zahradách častější P.p. Montgomery.
Picea orientalis – smrk východní.
Velmi krásné stromy s krátkými jemnými zelenými jehlicemi dorůstající na Kavkaze a Malé Asii kde je doma až 40m výšky při 1,5 m síly kmene. Je velmi otužilý a ani u nás nezmrzá. Lesnicky nevyužívaný – nevýznamný, protože roste pomalu. Krásné exempláře jsou v Průhonicích , Chudenicích, Lednici a i dalších parcích.
Kultivary patří k nejzajímavějším. P.o.„Compacta“ je hustý kuželový kultivar, P.o. „Pendula“, je štíhlá, úzce převislá forma, P.o. „Aureospicta, Silver Seedling a Skyland“ jsou při rašení a částečně i v průběhu roku žlutavé, žlutý je také choulostivější kultivar P.o.Tom Tumb Gold, k odolným patří malá P.o. „Mount Vernon, Gowdy, “ a několik dalších.
Picea omorika – smrk omorika.
Stromy s nápadně štíhlou korunou a při výšce 40m jen 40 až 70 cm silným kmenem. Torza původních porostů jsou na území bývalé Jugoslávie. Jsou staré 100–150 let. Štíhlé rovné kmeny byly často používány na stožáry lodí. P.omorika je odolná , mrazuvzdorná a bývá často vysazována v zahradách. Je pěstována štíhlá i převislá forma P.o. „Columnaris, a Pendula“ i do šroubovice se kroutící malebná forma P.o. „Pendula Bruns“. Menší kulovité až hnízdovité jsou P.o. „Minima, Picobelo, Kamenz, Pimoko, Schneverdingen „ a další z dílen sběrateů čarověníků, například pěkná a zajímavá se zdá být malá P.o. „Rokycany“.
Picea jezoensis – smrk ajanský.
Dospělý bývá tento druh asi 50m vysoký, větvičkami s dvoubarevnými jehlicemi připomíná jedli , shora jsou tmavě zelené, zdola modro bílé. Roste na Dálném východě , v Koreji, Kurilách a na Sachalinu. P.jezoensis je sice odolná, ale raší brzy a v nevhodných podmínkách u nás namrzá. V našich zahradnictvích je občas k dostání kultivar P.j. „Compacta“ . P.j. je často používána japonskými pěstiteli bonsai. U nás, pokud je mi známo je pěstována jen dost vzácně. Několik let stará roubovaná rostlina u mě přežila v kontejneru a bez poškození tvrdou loňskou zimu, – pěstování je možné..
V parcích a zahradách je pěstováno v menším rozsahu ještě několik dalších druhů. Domnívám se, že pro pěstování v nádobách i zahradách jsou nároky i růst těchto smrků téměř shodné s popsanými . Dále je třeba uvést že v některých obchodech i školkách jsou nabízeny a ve větším rozsahu prodávány kříženci některých výše uvedených druhů. Bývají označovány jako „stříbrný smrk“, a jen v lepším případě je uvedena poznámka že se jedná o semenáčky. Jsou to vesměs odolné, ale většinou rychle rostoucí – velké stromy s jehlicemi v barvě od zelené až po namodralou.
Použitá literatura:
- Zahradnický slovník naučný, Praha, 1997
- Albert Pilát, Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků, ČSAV, Praha 1964
- Van Gelderen/Van Honey Smith, Koniferen Atlas, ULMER,1996
- Jehličnany v zahradě a alpinu, Sborník Zo.ČSZ Alpínky Plzeň,1980
- Stromy, A.J.Coombes, Osveta 1996
