Doupě
Když jsem se před časem s tímto názvem setkal poprvé, pomyslel jsem si, že i bydlení /s mými pěti medvědy / by někteří méně odolní jedinci mohli občas nazývat třeba brlohem. Nedalo mi to , ale po hledání s Google mi můj PC nabízel Literární doupě, Dračí doupě – a tak jsem to pustil z hlavy. Až po dalším setkání jsem pochopil, že se asi nejedná jen o úsměvný slengový název stylu bydlení, ale snad o budované sídlo kdesi na Českomoravské vysočině.
To už je dávno, a tuto malebnou vesničku o níž je zmínka ve starých kronikách snad již v roce 1580, ležící v lesnaté krajině 593 m. n.m., rozestavěnou základnu našich přátel, kousek od Telče, jsme od té doby navštívili vícekrát.
Nové dítě – nová pec …
Ale tentokrát se těším a jsem zvědavý. Na svou ohnivou dráhu se vydá další zajímavá pec na dříví… sice ještě není zcela dokončená, na části není dozděna izolační obezdívka … mrzne…na počátku stavby vítr a déšť, následující mráz a sníh, tvrdé podmínky počátku zimy na Vysočině stavbu komplikují…ale masivní oblouk klenby z lehkých žáruvzdorných cihel se mi moc líbí… dokončujeme glazování a nakládku… a večer i začínáme vysoušet.
Dříví v ohni praská, v prvních hodinách pec hodně brzdíme…, mrzne tu a poletuje sníh…, z omazání nad klenbou, jak se postupně ohřívá a rozmrzá, visí ledové krápníčky…ohniště lačně polyká dříví … i za poledního sluníčka je tah skvělý, pec ovladatelná, teplota stoupá snadno, žároměrka s hodnotou 1350°C vzadu, po chvíli i 1250°C uprostřed pece se ohýbá a v prodlevě roztéká…plamínky tančí nad komínem…tak ještě hodinku-dvě, aby zboží bylo hezké…
Pár obrázků z výpalu je v příloze …
Autoři a stavitelé pece jsou Miroslava Randová a Petr Novák . Více informací o keramickém centru Doupě a jejich práci najdete na http://www.kcdoupe.cz/cs/
Povídání je ze soboty 27. listopadu 2010.
fotoalbum – Doupě
