S modříny se setkáme jak v nížinách, tak i vysoko v horách na svazích evropských i asijských hor. Ve společenství borovice limby se dokáží vyšplhat až do nadmořské výšky 2000 metrů. Modříny patří k malé skupině jehličnanů, kterým každoročně opadávají všechny jehlice. Tato vlastnost má několik výhod. V bezlistém stavu lépe snášejí tuhé mrazy a lépe odolávají znečištění prostředí.Na jaře rychle vyraší a svazky jehlic vyprodukují potřebné množství biomasy. Mělká a rozlehlá kořenová soustava umožňuje brzký růst v povrchové, nejdříve rozmrzlé vrstvě půdy. Tyto výhody umožnily modřínům obsadit poměrně rozsáhlé oblasti jak v nížinách, tak i většinu hor.

Modříny rostou v chladnějších krajích mírného pásma severní polokoule. Nejseverněji je to až za polárním kruhem, na jihu na Kavkaze a v Himalájích. Tam však vždy jen ve vysokých horách. Na západním pobřeží USA jsme modříny viděli nejvíce v Montaně a Oregonu. Jsou to obvykle štíhlé stromy s jehlancovitou korunou. Ve stáří se silnou hrubou borkou a nepravidelně rozloženými silnými, téměř vodorovnými větvemi.

Pokračování tohoto článku »»»

Přítel Michal Budík pro vás před časem napsal článek o pěstování borovic. Já bych vás nyní chtěl seznámit s některými druhy ( kultivary, formami, varietami, pracovními názvy atd. ) které jsou pěstovány v některých sbírkových zahradách, zahradnictvích a školkách u nás i v zahraničí.

Můžete se ptát proč ta závorka v předchozí větě. Omlouvám se , ale vzhledem k rozvoji sbírání čarověníků v Čechách, a naší lidové tvořivosti , je dnes, mimo několik dobře známých druhů, pěstováno specialisty několik set, jen velmi obtížně odlišitelných čarověníkových kultivarů nebo chcete-li forem borovic. Není v mých silách uvést všechna jména která jsou v mnohastránkových seznamech pěstitelů, a už vůbec není kde ověřit si správnost či duplicitu názvů, velikost a tvar rostlin po několika letech volného růstu . Z těchto důvodu se zmíním pouze o některých druzích a kultivarech které z našich zahrad znám, a u kterých jsem měl možnost ověřit si správnost jejich jména . Také v zahraničí je u borovic k vidění každý rok nějaká novinek. Dlouhá léta jsme mohli tento vývoj sledovat jen obtížně a z povzdálí. Zkrátka není to téma na článek ale na knihu. Zájemcům o podrobné informace doporučuji prostudovat publikace uvedené ve výčtu použité literatury .

Pokračování tohoto článku »»»

Příspěvek zpracoval a zaslal pan Heřmánek, autorem článku je Dr. Jan Sv. Procházka,rok vydání 1930, vyšlo nákladem „Zahradnické bursy“ (architekt Josef Vaněk) v Chrudimi.

Nejpoutavějším rysem miniaturních zahrádek, jak o nich bylo v předešlé stati mluveno, jsou stromové zákrsky. Do Evropy přišly tyto zákrsky, ač již dávno známé, po prvé ve větším množství za veliké výstavy pařížské v roce 1889, kdy měl v parku trocaderském svou exposici japonský zahradník Kosavara. Potom nebyla jim zase věnována pozornost, mimo cestopisy po Japonsku, až zase asi před šesti lety, kdy se objevily ve větším množství v Paříži, kde způsobily skutečnou sensaci a pak roku 1927 ocitá se jejich velká kolekce na jubilejní zahradnické výstavě v Paříži na Cours la Reine. Zákrsky staly se brzy „velkou módou“ po celé Evropě a dnes je vidíme i v našich závodech zahradnických.

Pokračování tohoto článku »»»

Rubrika Historické zprávičky vznikla za velkého přispění pana Jiřího Vochozky, který je sběratelem staré zahradnické literatury. Je velice zajímavé jaké zahradnické rady byly zveřejňovány téměř před sto lety. 

Našli jsme i zprávy o bonsajích které budeme postupně zveřejňovat. Tato rubrika nebude asi tak výrazně aktualizována, protože zpráv o bonsajích počátkem minulého století nebylo mnoho. Pečlivá mravenčí práce s prohledáváním je nesmírně zajímavá ale především časová náročná.
Mnohé zprávy zajisté vyvolají dnešním pěstitelům úsměv na rtech, ale problémy tehdejších problémů jsou podobné s těmi současnými, ale řešení poněkud odlišná."